Recenze na “Kok-Zhailau”

Olga KUZENNAYA
Poslední jarní den jsme se s kamarádkou a sestrou rozhodli jet do Kok-Zhailau. Jak můžete odolat nutkání projít se po nedělním dešti po horských stezkách?

My jsme samozřejmě milovníci horských procházek, ale ranního spánku jsme se nikdy nevzdali. Na zastávce u hotelu Kazachstan jsme se proto sešli až v 10:30.
Do Prosveshchenets jsme dorazili v 11:30. Na hory je dost pozdě, ale lidé lezou na Kok-Zhailau i v pozdější době.

Hlavní a nejprudší stoupání bylo překonáno celkem rychle. I když, nikam jsme nespěchali, tohle není maraton, ale jen procházka. Když jsme jeli autobusem, řekli jsme si, kdo a kdy jsme potkali koně cestou na náhorní plošinu. Chtěli jsme zase nakrmit vesnické koně, ale paní Lucka nám poskytla setkání pouze s místními kravami. No, proč si je nevyfotit? Zvíře samozřejmě není tak přátelské a ušlechtilé, ale docela roztomilé. Po ranním dešti se městský smog trochu pročistil a Almaty se objevila v celé své šíři a nádheře. Cestou jsme potkali obrovské množství ptactva a hmyzu, ale protože nejsem nejlepší birdwatcher, honil jsem jen motýly. Po zachycení jedné okřídlené krásky jsem se přece jen uklidnil, květiny jako modely mě přitahují víc. V den naší procházky bylo silně zataženo. Ale nevidím v tom nic špatného, ​​naopak, obloha se změní na texturu a slunce není tak horké.

V horách střední Asie roste 39 druhů šípků, z nichž 17 je endemických. V Kazachstánu se vyskytuje 25 druhů, z nichž čtyři jsou endemické. Upřímně řečeno, stále jsem nepřišel na to, jaký pohled mám na fotce... Alberta Iris

Pravděpodobně nebudu mluvit o humbuku kolem QOL, tolik toho bylo napsáno, řečeno a ukázáno. Připomenu jen příslib zajištění obchvatů a stezek pro turisty během stavby.

Almatské úřady tvrdí, že turisté budou moci dál chodit na svá oblíbená místa a stavba jim nepřekáží. Ani nevím, jak výstavba NEMŮŽE zasahovat do ekoturistiky?

Snad úsilí aktivistů a dotčených lidí nepřinese žádné výsledky a Kok-Zhailau se bude stále budovat. Ale dnes toto místo stále dýchá svobodou...

„Kok-Zhailau“ je místem jednoty mezi člověkem a přírodou. Obdivovali jsme krásu našich vrcholů, nekonečné zelené moře a mraky plující kolem, cítili jsme neuvěřitelnou harmonii nejen s přírodou, ale i sami se sebou...

...Zpáteční cesta byla dvakrát rychlejší. Ne proto, že by cesta vedla z hory, ale kvůli touze dostat se k autobusu, aniž by vás zastihl začínající déšť. Mám rád hory, ale ještě jsem je často nenavštěvoval. S každou další dobou však ve svých špičkách pociťuji blížící se nemoc stále jasněji...

Foto Ekaterina SEVRYUGINA